Na kus času za pokerem po Texasu

12/23/2022

[Post #27] - A šmitec

Je to tu. Poslední příspěvek z Texasu. Už jsem na letišti v Austinu a do odletu mi zbývá pár hodin. Sice mám na boarding passu 2 odlišné časy, a paní u check-inu mi pro jistotu oznámila ještě třetí úplně jiný. Tak snad to letadlo nakonec najdu. Dneska bylo venku -5 stupňů, a kvůli větru pocitově -9. Zdá se tedy, že opouštím Texas v té nejlepší době. Pojďme si udělat přehled o tom, co se za můj strávený čas v USA povedlo, a co se nepovedlo.

Když se vrátíme na úplný začátek, měl jsem tu list s jednotlivými úkoly. Podařilo se mi splnit všechny kromě dvou. Jelikož jsem se neúčastnil žádných ze streamů 25/50$ 400BB deep, nepodařilo se mi oslovit pana domácího, Douga Polka, aby si přijel někdy zahrát do Showdownu 10/20Kč. Taky jsem dlouho plánoval, jestli nakonec to auto koupím, nechám dovézt přes moře, a doma začnu zařizovat všechny věci kolem emisí, homologace apod… Nakonec jsem se rozhodl toho stresu vyvarovat, protože Camaro seženu i v Německu.

Jak tak ale koukám, ostatní úkoly se celkem podařily. Upřímně mi to přišlo celé jako docela punk. Přijet si na několik měsíců do USA a pořídit si tu bourák do osobního vlastnictví. Žádný pronájem, skutečně moje vlastní auto s texaskou SPZkou. Přiznám se ale, že chvílemi to byl docela stres, jestli se Apač nesloží už v půli října. Nakonec však ve své misi obstál a na začátku prosince si našel nového majitele.

Pojďme k pokeru. Ten se v Texasu těší vskutku velké oblibě. Za těch několik měsíců jsem se podíval do 8 pokerových klubů napříč státem, z toho do 4 v Austinu. Dalších 9 casin jsem poté navštívil v Miami a v Las Vegas. Před odjezdem si vytyčil cíl, že za těch 4,5 měsíců bych chtěl odehrát v součtu zhruba 450 hodin na turnajích a cash game. Jak to tedy nakonec dopadlo:

Cash Game: 76 sessions a 345 hodin
Turnaje: 27 nábojů a 122 hodin

Suma sumárum se mi tedy povedlo – odehrát 467 hodin na live pokeru, pokrýt veškeré náklady na pobyt v USA (včetně BBQ dobrůtek a alkoholu na 6th Street), zapíchnout vlaječku a vylepšit si tak své mezinárodní staty, připsat si 24 kreditů z University of Texas. Snad jste si nemysleli, že tu jenom dřepím v Lodgi a v Texas Card Housu.

Co se mi po pokerové stránce nepovedlo, tak zakončit rok 2022 v profitu na živých turnajích. Bez ohledu na svůj domnělý skill jsem to zkrátka prostřeloval jak v březnu na EPT, tak na jaře na Rozvadově, a stejně tak v USA, i když tady jsem nakonec malý profit udělal. To je jen ukázka toho, že když hrajete turnaje s počtem účastníků v řádu stovkách či tisíců, swingy mohou být neúprosné. A nebo jste jen marní a věříte v celoživotní smůlu. Co si ale budem povídat, když si od vás profíci pak nechtějí koupit už ani procento, začnete si s tou myšlenkou taky pohrávat. Na každý pád cash game to tento rok zachránila.

Texas mi chybět bude. Už teď mi chybí ta hrdost, že jste kupříkladu součástí UT Austin. Tady je to ohromná pocta být na univerzitě. Spousta studentů nosí běžně školní merch, a spousta lidí nosí merch austinských Longhornů. Fotbalové zápasy o účasti diváků přes 80 tisíc jsou zážitkem. A jen tak mimochodem, před pár dny se naše UT volejbalistky staly mistryněmi v celé USA. Vysokoškolský sport tu zkrátka má i v televizi téměř stejné zastoupení jako ten profesionální.

Velice mi budou chybět lidé z Texasu. Obecně jsou velmi přívětiví a přátelští. Nyní si opět budu muset zvyknout, že když se člověk v Česku špatně vyspí, hned je to na něm znát. Sám tomu jsem příkladem. A taky místo španělštiny teď zase uslyším ukrajinštinu. Jsem rád, že jsem se mohl podívat po Texasu jako takovém. Navštívit města v západním Texasu a poznat trochu z blízka onu tradiční kulturu kolem ropného průmyslu nebo farmářů. A ačkoli už i tento ortodoxní, konzervativní Texas je z velké části fuč, alespoň jsem si pořídil knížku, ve které si o tom původním Texase mohu dočíst, o západním Texase v roce 1988.

Jídlo mi chybí už teď. Než jsem odjížděl, tak mi pražský reg Mlaďas poradil, abych se tam hlavně pořádně najedl hovězího, protože v Česku ho jen tak neuvidím. Je to pravda, BBQ restaurace jsou v Texasu vskutku znamenité. Sice to člověka vyjde v přepočtu i na 1300 korun za oběd, jenže to pokušení je příliš velké. Black’s BBQ, Franklin’s BBQ, Smokey Mo’s… pošmákl jsem si. Twin Peaks mi taky bude chybět, servírky vybrané podle vzhledu, chicken wings na jedničku a do toho dle USA měřítka docela ucházející pivo a sledování NFL. Žádnej stres, žádná politika, jen se baští, pije a kouká se na fotbal.

Kdykoliv jedu na delší dobu do ciziny, vždy se snažím něco naučit z tamější kultury a odnést si to domů do Česka. Ať už to byl proces louhování bylin a koření v karibském rumu, nebo příprava balijských ovocných snídaní a smoothies. Tady v USA jsem si zamiloval, že nám vždy před spaním pekly holky sušenky. Vskutku, kousnout si do křupavé cookie, ještě teplé z trouby, a zapít to mlékem je doslova laskomina. A tak jsem se naučil péct cookies. Navíc jsem zjistil, že je to velmi příjemná činnost po neúspěšné session. V Karibiku jsem po posledním odpáleném turnaji šel většinou mýt nádobí a pustit si Amélii z Montmartru.

Snad se v pořádku dopravím domů já i má zavazadla. Dlouho jsem přemýšlel, co udělám s tím skleněným krámem. Jelikož má docela ostrý hrot, netroufl jsem si ho vzít coby příruční zavazadlo, jelikož by se patrně dal využít coby útočná zbraň. Současně jsem si nechtěl ani představit, kolik by stála doprava přes FedEx. Nakonec jsem mu tedy koupil zvlášť zavazadlo a vystlal mu jej bublinkovou fólií a veškerým svým oblečením. Uvidíme, zda dorazí v jednom celku.

Doufám, že se vám tento blog líbil a nalezli jste v něm prvky užitečných informací, ponaučení, inspirace, případně humoru. Za těch 8 let, co poker hraju, jsem jej poznal z pozice hráče, dealera, lektora nových dealerů. Hrál jsem jej z coby rekreant, semi-profesionál i profesionál na 3 různých kontinentech a v 8 zemích světa. Něco mi poker dal, něco mi poker vzal. Pokud bych měl napsat nějaký delší příspěvek, zřejmě bych navázal na Růžovku a vytvořil článek – “Ještě více důvodů, proč se nechcete živit hraním pokeru.” O tomhle ale tento blog nepojednával, ten byl zasvěcen pokeru v Texasu, kde začal a rovněž i končí.

Pokud vám mohu na závěr ještě něco poradit, hrajte ten poker pro zábavu a bez sebemenšího očekávání nějakého zisku. Frustrace ze soustavných neúspěchů na vás může velmi rychle a tvrdě dolehnout. Stejně tak je snadné a naprosto normální, že máte velké oči, když trefíte turnaj nebo dva v řadě, a najednou máte peněz jako želez. Realita vašich dovedností však nemusí korespondovat s vašimi výsledky, a někdy se to dozvíte až příliš pozdě. Hrajte poker pro radost, a ačkoli se jedná o hazardní hru o peníze, věřím, že její prvotní účel stejně jako u jiných karetních her měl být především zábava. Přeji vám příjemné strávení vánočních svátků, hodně zdraví a děkuju, že jste můj blog sledovali a přispívali do komentářů.

12/21/2022

Hehe, fishky, taky mi zbaštíte každej blaf. 😁

Já se však nabaštil údajně nejlepšího BBQ brisketu v celém Texasu. Za mě potvrzeno. Otevírali v 11, a v 10:45 jsem byl číslo 3 z cca 70 lidí ve frontě.

12/21/2022

Závěrečný kvíz o cenu:

Proč sedím ve 3 stupních od 6:20 na ulici?

A. Shotnul jsem 25/50$ a trochu křupnul
B. Čekám třetí ve frontě na maso
C. Zabouch jsem si dveře od bytu
D. Tinder-rande s texaskou číčou trošku neklaplo

12/20/2022

Dneska jsem se, jak o mně kdysi pravil proslulý ČPT komentátor Marek Svačina, ”prezentoval jako pasivní hráč.”

Vlastně jsem se za ty 3 a půl hodiny podíval do hry jen dvakrát. Což bohatě stačilo.

Druhá handa v komentáři.

12/19/2022

Za cca 2 hodiny začne moje poslední streamovaná Cash Game 2/5/10$ z Texas Card House v Austinu.

Odkaz v komentáři. ⤵️

12/13/2022

Třikrát esa za prvních 15 minut? 😱😱To jo!!!

Bude to ale stačit, nebo mě to nakonec poseká?

Na druhou stranu, na florbale jsme vždycky říkali "není důležitý, kdo vyhraje, ale kdo má nejlepší mikinu." A tu moji Aria krásku jen tak někdo něpřekoná.😎

00:19:30 - AA
00:26:00 - AA
00:33:30 - AA
1:39:30 - AQs
1:44:30 - AQo
2:16:30 - 87s
2:58:00 - A9s
3:18:30 - JJ
3:41:30 - 77
3:47:00 - 83s

A taky konečně pozvali normálního moderátora, a ne nějakého mamlase, který to sice hraje 30 let pořád stejně špatně, ale má ty zkušenosti přece.

12/13/2022

Live Stream 2/5/10$ z Texas Card House

The BEST AND BIGGEST $2/$5 Texas No-Limit Hold'dem Cash Game players for this TCH LIVE poker stream from Texas Card House Austin match the stake battle. Thi...

12/08/2022

[Post #26 - Dallas]

Můj plán na první prosincový víkend byl naplánovaný do sebemenšího detailu. V pátek si pronajmu v Enterprise Chryslera 500. Pochopitelně s vyšmelenou slevou asi 75%. Trošku si ho osahám, zajedu do pár outletů v San Marcos, a druhý den hurá do Houstonu omrknout NASA Space Center. Podle chuti vymyslím program na večer, tedy kam na kešku. No a v neděli to střihnu na sever až do Dallasu, kam mám lupen do AT&T arény na fotbalový klub Cowboys.

Tento dokonalý plán počítal s nejrůznějšími zádrhely, ovšem nikoli s nepřekonatelnou překážkou v podobě IT potíží. Vzpomínáte ještě, jak jsem si pronajal Hyundai Sonátu na svůj road trip po Texasu? Tehdy mi v Enterprise řekli, že moji platební kartu nemohou přijmout, jelikož je na ní nápis “debit.” Jako správný pokerový hráč mám sice v základu 9 platebních karet. Jako na potvoru jsou však všechny debitní. Asi bych měl častěji bustovat roll. Tehdy jsem však trochu manifestačně vytasil svou předplacenou Skrill kartu, kde je pouze drobným písmem v zádu nápis “prepaid card.” Ovšem po otestování v platebním terminálu byli všichni spokojeni a já si honil triko, jaký bourák si nabrnknu příště.

Už mi pán z Enterprise předával klíče od nového Chryslera 500, zatímco jsem zadával PIN ke své Skrill kartě. Chyba v sytému - Red Flag. Zkoušíme jiný terminál - Red Flag. Lidi v Enterprise jsou zmatení, jelikož si stále vybavují, že tuhle kartu před nedávnem ověřovali. Já sice zmatenej nejsem, ale začínám se obávat špatné zprávy, která nakonec stejně přišla. “Tak se omlouváme, ale ani obvodní manažer vám kartu nemůže schválit. Měli jsme update systému, a ten po Vaší minulé návštěvě vyhodnotil kartu coby nevhodnou.” Pitomá pravidla, pitomý moderní systém, pitomej Flanders… Člověk může mít miliony na debit kartě, ale nepůjčí mu ani ojetinu. Zato kdejakej trouba v mínusu na 5 kreditkách si pronajme nadupaný Chevy Malibu.

No co už… do San Marcos postačil Uber, místo Houstonu jsem jel na turnaj do Lodge, a v neděli jel do Dallasu busem. Slyšíte správně, autobusem. Více než čtyřhodinová cesta nakonec uběhla docela rychle a já si šel projít pěšky downtown. Hned mi bylo jasné, že si mě tu s turistou nikdo nesplete. Američané jezdí přece v autě. Na chodnících jsem míjel leda tak žebrající bezdomovce a hloučky černochů čekající na městský autobus. Já jsem měl asi 3 hodiny čas, a tak jsem si to zamířil napřed ke Kennedyho památníku, a následně do Muzea 6th Floor, odkud byl údajně prezident Kennedy smrtelně postřelen.

Dallas Cowboys sídlí ve městě Arlington, který v podstatě navazuje na Dallas, stejně jako Fort Worth. Kdybychom tato 3 města sloučili dohromady, dostaneme se na počet obyvatel přesahující 2,5 milionu obyvatel. Samotný Arlington čítá necelých 400 tisíc lidí a poskytl půdu pro monumentální AT&T arénu s kapacitou až 100 tisíc diváků. Můj lístek na zápas s Indianapolis Colts vyšel asi na 45$. Ovšem byl na stání, tudíž jsem na stadion přišel už zhruba 2 hodiny před výkopem, abych měl dobrý výhled. Čekání jsem si zpříjemnil popíjením frozen margarity. Ta vyšla za 20 babek. Aspoň že byla poctivá. Na zápas dorazilo podle statistik něco přes 93 tisíc diváků a atmosféra byla vskutku elektrizující. Celý stadion hnal Kovboje kupředu a mohutně skandoval při každém touchdownu.

Můj poslední velký omyl přišel během návratu zpět do centra. Tak trochu jsem tušil, že splašit Uber nebo Lyft asi nebude žádný med. Stadion jsem opustil během poslední čtvrtiny, kdy Dallas vedl o 3 touchdowny a šel si objednat Uber na nedaleké parkoviště. Řidič rychle přijal moji jízdu a začal se pohybovat mým směrem. Počítal jsem, že dorazí každou minutu, ovšem podle aplikace to střihnul jinudy. Po pár minutách si to sypal další oklikou a ve zprávách si stěžoval na zácpu. Ta kolem staďáku sice byla, ovšem nevysvětlovala ono velké množství oklik.

Trochu jsem podezříval řidiče, že čekal než svou jízdu za 40$ zruším, aby mohl přijmout někoho minimálně za 60$. Cena za Lyft byla v tu chvíli na úrovni 100$. Můj úsudek byl takový, že se vzdálím co nejdál od stadionu a chytnu některého z řidičů, kteří neloví fanoušky Kovbojů. Největší chyba večera. Všichni patrně lovili, a nikdo se neměl vzít to na okraj Arlingtonu a svést mě za upocených 40 babek do centra Dallasu na poslední noční bus. Ačkoli návrat měla být ve směs brnkačka, začalo jít do tuhého. Autobus odjížděl za necelých 25 minut, já byl kdesi v opuštěné periférii mezi Dallasem a Arlingtonem, a baterie telefonu se pomalu blížila hranici 20%. Tohle dobrodružství mohlo nabrat ještě vyšší grády. Co když natrefím na nějaký místní gang? Co když tu na mě někdo vyběhne zpoza garáží s revolverem v ruce? Zkusil jsem ještě jednou Uber a zvolil kategorii Comfort. Jeden z řidičů jízdu za 60$ přijal, za 5 minut mě vyzvedl, a na můj povel předjel všechna auta na dálnici, abych nakonec dorazil do Austinu okolo půl čtvrté ráno. Občas mám ty výlety trochu dramatické.

12/04/2022

Dnes pro odlehčení posílám písničku s videoklipem. Všichni povinně přehrát, protože dokonale vystihuje kulturu a velkolepost Longhornů z texaského Austinu.

A taky v ní zazní to nejdůležitější, a to že ”OU SUCKS!” 😁👌
- - - - - - - - - - -

(OU - Oklahoma’s University)

Music video for "Texas Longhorn" by Django Walker. I do not own any of the music or footage in this video and give full credit to its rightful owners. Thanks...

11/30/2022

[Post #25 Zájezd: 4. část]

Když začalo letadlo klesat k přistávací dráze, byla už nad městem tma. Měl jsem však pocit, že mi celé místo připadá spíše jak rozsvícený vánoční stromeček, protože zářilo všemi různými barvami. Okolo 17. hodiny přistálo naše žlutočerné éro Spirit Airlines na letišti v Las Vegas. Už při výstupu v gatu mi bylo jasné, že tohle místo je jiné než ostatní kouty USA. Na jiných letištích bych viděl všude kolem sebe viděl restaurace a značkové butiky. Tady na mě ze všech stran blikaly hrací automaty. Přišel čas prožít zlatý hřeb svého zájezdu. Konečně jsem byl na místě, kam jsem se chtěl podívat od chvíle, kdy jsem poprvé viděl pokerovou show The Big Game na TV Fanda. „From the windy city to Sin City.“

Ubytoval jsem se v Hotelu Rio, které patří pod síť hotelů Caeasars Entertainment. Jelikož byl Den Díkůvzdání, měli tu znatelně méně personálu, takže na recepci se utvořila táhlá fronta. Můj check-in však proběhl u samoobslužného zařízení velmi rychle už proto, že jsem většinu údajů zadal online během čekání v zástupu nových hostů. Protože jsem pár let v casinu pracoval, přemýšlel jsem o celém místu do větší hloubky. Casino je vlastně pomyslný střed celého hotelu. Pokud si to chcete zamířit rovnou k výtahu do svého patra, můžete buď jít podél okraje velké kruhové místnosti, nebo to vzít středem přes stoly s blackjackem, ruletou nebo baccaratem. Vše je důmyslně navržené, abyste měli neustálé nutkání okusit své štěstí například na hopsající kuličce. V Riu sice nemusíte hrát o závratné částky, zato má casino nad vámi vyšší převahu. Ve Velké Británii jsem se setkal jen s velmi málo casiny, kde měli na ruletě 38. číslo v podobě dvojnulky. Zde jsem poprvé viděl stoly i s trojnulou, díky čemuž drží casino edge ve výši 7,7%.

První večer jsem chtěl strávit v klidu a trochu docenit onen velký svátek ve Spojených státech. Proto jsem se pídil po místě, kde bych si mohl dát krocana k večeři. Nejbližším místem byla restaurace Mabel’s BBQ uvnitř nedalekého Palms Resortu. Tam jsem došel pěšky ani ne za čtvrť hodinky a objednal si speciální tříchodové menu složené ze salátu, hlavního chodu a jablečného nákypu. Hlavní chod se skládal z pečených krůtích plátků, bramborové kaše, lanýžové omáčky, červeného zelí a nádivky. K pití jsem si objednal čepované pivo z místní Las Vegas Brewing Company – jeden Ale a jedno pšeničné. Upřímně, velmi dlouho jsem se takhle nepřejedl.

Po těch několika hodinách v letadle jsem byl docela unavený, však tu taky byl tříhodinový posun v čase. Uvítal jsem proto jeden večer bez pokeru a zamířil si to hned na první atrakci, na obří ruské kolo High Roller. Z té výšky najednou vidíte celý Strip před sebou a v duchu si říkáte, kam všude se vypravíte. Od Aria resortu, přes Bellagio, Caesar Palace, až po Wynn Encore. Vždycky jsem myslel, že Las Vegas je místo ryze určené k hazardu, každopádně na vlastní oči mi to tu připadalo spíše jako zábavný park. Taková velká pouť, která je spíše rodinnou atrakcí než mužským úprkem do mekky hazardu. Všude v ulicích potkávám rodiny s dětmi nebo manželky nesoucí nákupní tašky z nejznámějších světových butiků. Procházím okolo restaurace Hell’s Kitchen slavného šéfkuchaře Gordona Ramseyho, před kterou neustále žhne zapálený trojzubec. Las Vegas má vskutku svůj jedinečný styl.

V příštích dnech jsem odehrál necelých 30 hodin na kešce v různých casinech. Chtěl jsem zažít tu hráčskou atmosféru opravdu na co nejvíce místech. Kdybych si ten grind chtěl udělat co možná nejpříjemnější, patrně bych zůstal hned na tom prvním místě, kam jsem zašel, a sice v resortu Wynn. Zde na vás čeká velmi příjemně osvětlený a prostorný poker room s fajnovými dealery a manažery. Největší traffic je na NLH 1/3$ a 2/5$. Žádné bomb poty, ani high hand bonusy. To se ví, že jsem tu za pár hodin hned chytil dvakrát quads. Každopádně mi to tu přišlo jako místo na dobrou hru, a navíc jsem za stoly ani nepotkal mnoho shortů. Ve zkratce tu udělám seznam dalších míst, kde jsem na minimálně pár hodin usedl:

Aria – pěkné stoly a žetony, dlouhý waiting list na 2/5 a vyšší, spíše temnější místo, zahlédl jsem tu PLO čahouna JNandéze a lidé na 1/3 jeli min-raisy na 6$
Bellagio – spousta stolů hlavně na 2/5 s max buy-inem 500$, asi nejtěžší je ten poker room vůbec najít uvnitř casina
Caesar Palace – zhruba 16 stolů s 1/3, 2/5 a večerním turnajem, kde se final table utvořil s avg stackem 8BBs; znovu už bych nenavštívil, navíc dietní kola na baru mě přišla na 7,50$
MGM Grand – příjemný staff, pouze 1/2 stoly ovšem s buy-in možností match-the-stack, progresivní high hand bonus od quadsu a výše pro každou handu
Venetian – mnoho stolů ovšem málo akce, high hand bonusy tudíž dost shortů u stolu, souběžně se hrál turnaj za 600$; navštívil bych znovu jen asi kvůli turnaji

Abych ale jen nehnil v casinu, naplánoval jsem si pár dalších aktivit pro začátek dne. V útrobách resortu Mandalay Bay mají malý mořský svět s nejrůznějšími fishkami a žraloky. Tohle je taky místo, kam většinou zajdou manželky s dětmi, takže počítejte s povykem harantů. Kámoši mi taky doporučili zajít si na horskou dráhu skrze casino New York. Směle jsem vyrazil za špetkou adrenalinu, abych si rychle uvědomil jednu věc. Čím jsem starší, tím méně mi horské dráhy dělají dobře. Na začátek dne jsou však tyto aktivity vítané, protože člověk ještě nekřupe, a tak má chuť se projít městem a okusit kdejakou atrakci. Venku bylo navíc příjemných 16 stupňů, takže se dalo krásně chodit pěšky po stripu.

Největší show jsem si naplánoval na poslední den ve Vegas. Koupil jsem si lístek na kouzelnické představení Davida Copperfielda v hotelu MGM Grand. Asi netřeba říkat, že pokud chcete vidět skutečnou magii na vlastní oči, David Copperfield je ryzím velmistrem. Lupen blíže k pódiu mě nakonec vyšel na 140$, ovšem z celého Las Vegas bylo toto představení pro mě tím největším zážitkem. Celé vystoupení bylo jednotlivými kouzly provázané do souvislého příběhu, který byl vtipný, napínavý i dojemný. Zajímavostí je, že pan Copperfield nemá jedinou svůdnou asistentku nýbrž samé muže.

Poslední den už na mě padla viróza, takže s bolestí v krku jsem po kouzelnické show usedl jen ke stolu 1/2. Navíc jsem byl docela hořkej z faktu, že jsem si zrovna ve Vegas vybral špatnou stranu variance a kudy chodil, tudy křupal. Po sedmi hodinách jsem ale konečně udělal něco do plusu a po druhé mě přesadili na jeden z posledních dvou stolů. Tam na mě čekalo překvapení v počtu peněz u stolu, neboť čtyři hráči seděli s horou žetonů v průměru asi za 3 tisíce. Double-straddle na 10$ byl na programu, takže se hned hrálo o více peněz. Jeden double jsem nakonec udělal a rozhodl se v nejlepším přestat. Přeci jen jsem už byl ten den po celkem 11 hodinové session, několika tabletách ibuprofenu a prakticky bez obědu a večeře. Zaběhl jsem ještě na chvíli do Aria resortu, zahrál si dvě hry na blackjacku a diskutoval s dealerkou rozdíly v rozdávání blackjacku v Americe s Velkou Británií, za což jsem si vysloužil od supervizorky žádost o mé ID. Původně jsem chtěl hrát ruletu, ovšem v Arii máte minimální sázku za 50$, takže takových 5 stacků v barvě vás vyjde na pět táců. Dal jsem proto dvakrát za páďo blackjack, dvakrát vyhrál a šel si koupit sendvič a značkovou mikinu s logem Aria.

Teď už jsem zpět v Austinu a kurýruju se ze svého zájezdu, během kterého jsem zajel napřed na Floridu, a následně do Las Vegas, abych to tu trochu poznal a odseděl si 90 hodin na live pokeru. Rozhodně se mi více líbilo v Las Vegas z prostého důvodu – lidé tu byli mnohem příjemnější, zatímco v Miami jsem se se zdvořilostí dvakrát nepotkal. Jestli tedy mohu něco doporučit, tak se alespoň jednou za život jeďte do toho Las Vegas taky podívat. Je to zážitek, a navíc vhodný pro celou rodinu. A vyberte si spíše podzimní období, když tu nejsou zrovna čtyřicítky. Tolik tedy z mého zájezdu.

11/25/2022

[Post #24 - Zájezd: 3. část]

Poslední dva dny se v Miami trochu umoudřilo počasí, což jsem pojal jako povel vyrazit do města. Měl jsem už tou dobou odehráno něco přes padesát hodin za stoly, a taky jsem potřeboval nadýchat se jiného vzduchu než toho z klimatizací. Procházka po Hollywood Beach Broadwalk promenádě tedy přišla vhod. Teploměr ukazoval svěžích 28 stupňů a polojasno. Konečně trochu volna a tepla. Jak jsem ale pozoroval moji tečku na Google Maps, bylo mi jasné, že pěšky stejně obejdu jen část Hollywoodu. Je to zkrátka Amerika, kde se vzdálenost měří na počet minut za volantem. Ještě bych mohl jet autobusem, ale tím jezdí po Miami spíše samé pochybné existence. No a já mám v kapse roll.

Jelikož jsem v komentářích obdržel od Růžovky seznam turistických atrakcí, vypravil jsem se hledat sochu koně ke Gulfstream parku. V této lokaci je rovněž dostihový okruh a nákupní čtvrť. Sochu hříběte tam sice měli, ale přesto si myslím, že Růžovka asi myslel ten park kousek od Gulfstreamu. Tam je totiž obří socha splašeného pegase, který šlape na hlavu chudáka draka.

Po takové vydatné procházce jsem dostal pořádnou žízeň, a taky trochu slinu. Jako na truc jsem ale v onen moment neviděl kolem žádné restaurační zařízení. Zašel jsem tedy do nejbližšího grill baru, který měl dobré hodnocení. Bohužel se nacházel uvnitř hotelu, což předvídalo vyšší cenu. Nicméně, “local craft” pivo Floridian za 7$ se tvářilo stále cenově dostupné. Číšník mi však před prázdnou sklenici postavil třetinkovou plechovku. No, co už… Pšeničné třináctka takhle v horku postačí. Chvilku jsem poseděl na baru a sledoval zápas Francie-Austrálie. Číšník mi přinesl účet s detailním rozpisem celkové sumy:

7$ pivo
0.49$ daň
1.40$ dýško
0.08$ daň z dýška
- - - - - - -
Pod částkou 8.97$ byly potom uvedeny ještě dva řádky. Jeden pro zadání vlastního dodatkového dýška, a poslední pro už konečnou zaplacenou částku. Jedno pivo se na Floridě docela prodraží.

Poslední den před odletem jsem si poprvé vyzkoušel prádelnu na čtvrťáky. Já jsem totiž nechtěl platit 60$ za malé zavazadlo, takže jsem vyrazil do Miami jen se svým gymsackem, kam jsem nasoukal sedmero spodní prádlo, ponožky, 5 triček, plavky a kartáček na zuby. V Silvercoin Laundry to bylo i se sušením tak na hodinku a čtvrť, kterou jsem využil k poslechu Pokerového podcastu by Adél. Bývalá profesionální pokerová hráčka Adéla Pecháčková začala publikovat na Spotify. Zatím jsou venku asi čtyři epizody poslechu. Adél vypráví a vzpomíná velmi zněle a plynule. A taky trochu drbe. Asi abych zavzpomínal, jestli u Adél taky nemám nějaký škraloup.

Podle Tripadvisoru bylo v Hollywoodu hned po promenádě největší atrakcí Kulturní a umělecké centrum. Jelikož už byly čtyři odpoledne a stmívalo se krátce po páté, dal jsem tomu šanci. Přeci jen na cestu do Downtownu už nebyl čas. V centru mě přivítal sympatický pán a nadšeně mě prováděl místem. A se stejným nadšením se mě ptal, jaký dokument bych rád viděl. Měl jsem na výběr film o LGBTQ komunitě, nebo novější film pod jménem Black Voices, Black Stories. Ani jeden úplně nebyl můj žánr, a tak jsem diplomaticky požádal o ten novější. Chvíli jsem se koukal, a když jsem asi po osmé slyšel slůvko “injustice,” šel jsem si prohlížet obrázky od dětských umělců.

Poslední session jsem si dal v Big Easy Casinu. Asi jsem sem měl jít vícekrát. Na rozdíl od Dania casina tu jede něco vyššího než 1/2 NLH nebo 2/4 Limit-Holdem. Ano, slyšíte správně. I to se ještě ve světě hraje. V Big Easy musíte jen překonat složitou cestu recepce>waiting list>cash desk>stůl>membership pokladna>a zpět ke stolu. Sedl jsem na pár hodin na 2/5$ a konečně chytil quads desítek. Bohužel zrovna ve chvíli, kdy High Hand už držela čtveřice kingů. High Hand Bonus je takovej další poděl na hráče, na kterém ale všechna zdegenerovaná géčka frčí.

Všichni známe skromné bonusy z našich drobných pražských casin, kde dostanete odměnu v hodnotě pár tisíc korun za sestavení straight flushe. Až na casino v Liťáku odměna většinou nepřekročí několik tisíc. Tady na Floridě se však High Hand uděluje každých 30 minut a jeho částka může být 300$, 500$ nebo i klidně 1000$. Záleží na promoakci casina. A pozor, tato částka se postupně sčítá, za předpokladu že nikdo nesestaví kvalifikující se kombinaci za 30 minut. Minimální handa je většinou esový fullhouse, v Big Easy stačí jakýkoliv fullhouse. To zní přece super, nebo ne? To bych mohl chodit do casina si jen sednout, počkat na High handu, a poté si nechat vyplatit tučnou odměnu. No a přesně tak to dělá většina géček v Danii. Usednou ke stolu na 1/2 s min-stackem 60$, a následně se snaží dolimpovat ke své vytoužené High handě. A ona, ta mrcha, ne a ne přijít. Mezitím je ozobává 10% rake + 3$ do High hand boxu v každém potu nad 20$. A když už to tam s těmi zbylými 30$ nacpou, ještě se vás ptají, jestli to chcete točit dvakrát. A pozor, dva boardy se rakují dvakrát. Takže pokud zatočí dvě fishe o 60$ na dva boardy a jedna z nich zvítězí v obou, vítězný bank se cvrkne na 44$. Už chápete, proč jsem byl tak nespokojený s místními 1/2$ stoly? Hráči zkrátka nesedí u stolu s dostatečným obnosem, který by vám umožnil využít skutečnosti, že je rake capnutý na 5$. Z malých potů, které končí často na flopu, vám často dealer uzme 6-7$ a to se postupně nasčítá.

Nyní už sedím v letadle do Las Vegas a dopisuju 3. díl svého zájezdu. Přes všechno mé remcání, hořekování a popíjení margarit po session jsem se za těch více než 60 hodin hry u stolu dostal do profitu. Na druhou stranu, zajíci se počítají až po honu. Nemůžete se mi tedy divit, že to jediné, co mám nyní v hlavě, je Vegas a zpropadený Mirage. Každopádně bych si mohl udělat dosavadní sumář nákladů:

Miami - Hollywood
360$ AirBNB
260$ Uber+Lyft
50$ letenka
200$ jídlo a alkohol
30$ drogerie a další
———
900$

No za 8 dní je to dost, co si budem… A až příliš na to, že to měla být tak trochu příjemná dovolená na slunné Floridě. Nedá se ale nic dělat. Hlavně, že počet odehraných hodin v Miami přesáhl šedesátku. To bylo pro mě klíčové. Jelikož za jídlo a alkohol bych utrácel tak jako tak, ze svého profitu si za tuto výpravu odečtu 600$. Pokud si stejně jako já evidujete své pokerové výsledky do mobilní aplikace, je nezbytné zapisovat i položky nákladů. Tam spadá nejčastěji ubytování za hotel a benzín, případně jiná forma dopravy. Tyto náklady jsou většinou fixní, takže jejich výši spíše neovlivníte. Proto je zapotřebí ušetřit na těch variabilních jako je kupříkladu jídlo. Já se naučil ve dnech, kdy sedím čistě jen u pokeru, stravovat se pouze jednou za den. Proto jsem taky v Hollywoodu vícekrát zašel do asijského all-you-can-eat bufetu za 12$.

Tady to pro dnešek utnu a pojedu se ubytovat do Ria. Pro jednou si totiž mohu dopřát trochu více komfortu. Kdo ví, kdy se opět do Vegas podívám. A těch destinací na AirBNB mám procestovaných až až. Ještě jsem se nerozhodl, kam všude půjdu okusit své štěstí. Zatím jsem slyšel nejlepší doporučení na Venetian, Wynn a 2/5$ v Bellagiu. Studenti mají prázdniny, tak by možná mohli dorazit nějaké “trust-fund kids” z Los Angeles. Na dnešek mám booklé horské kolo, a poté bych asi zašel někam na večeři. Dnes je totiž v USA patrně ten nejvýznamnější den v roce. Dnes se slaví Den Díkůvzdání. A ačkoli nám Evropanům tento svátek nic neříká, sluší se tento článek zakončit přáním - Happy Thanksgiving!

P.S. Letadlo s více než 5 hodinovým zpoždění dosedá na dráhu, jeden z mnoha Mexičanů na palubě zavře “Aplausó,” pět vteřin se nic neděje, a najednou půlka letadla začne zuřivě tleskat a ozývá se “à casinò.” Letadlo zastaví, početná část letadla se zvedne pro kufry, kapitán a letušky mermomocí usazují dav se slovy, že ještě nejsme v gatu. Další hlášení je třikrát zopakováno, že napřed má vystoupit jen oněch pár pasažérů, kteří mají navazující let a spěchají. Teď už se zvedla asi půlka letadla.

11/21/2022

[Post #23 - Zájezd: 2. část]

Když už jsem byl hořkej z té kešky jak v Danii, tak v Hard Rocku, šel jsem si spravit náladu na turnaj. V pátek se hráli další dva flighty Rock&Roll Poker Open s buy-inem 400$ a garancí 1M$. Turnaj se rovněž hrál v jiné místnosti, takže jsem tomu šel dát šanci. Hrálo se ve velkém sálu Grand Ballroom a konečně bylo znát, že tady už tomu velí někdo schopnej. Hned jsem měl pocit, že to tu vypadá jako při EPT v Hiltonu. Akorát s jedním podstatným rozdílem. Tady mají koberec, takže žádný vrzání židlí o podlahu každé 3 sekundy. A taky bylo znát, že organizace vypadá hned jinak, když jsou u kormidla lidi z WPT, zatímco na kešce se motá kdejaký vyhořelý nekňuba.

Další příjemné překvapení byly turnajové žetony. Ty se mi opravdu líbily, zatímco cash game chipy byly snad nejhorší, co jsem kdy viděl. Turnaj měl celkem oukej strukturu a já si zase dělal velké oči. Co kdyby… Ale proč vlastně ne? Zase, když se mi podařilo to tam nacpat s AQo na QJ5 a říznout JJ na runner-runner hop mi flush, to přece už je znamení. A tak jsem hrál a hrál, skoro pořád jsem byl na shortu, až najednou jsem balil žetony coby poslední z 10% hráčů. Všichni jsme byli ITM. V mém flightu hrálo přes osm set hráčů. V sobotních potom zhruba 1100 v každém, takže konečný prizepool činil něco přes 2M$.

Abych ten Seminole Hard Rock pořád jenom nehejtil, výzdoba je tam opravdu nádherná. Nejvíce se mi líbí, že podél stěn jsou vystaveny artefakty rockových a popových hvězd. Svou kytaru tam má vystavenou i Johnny Cash, nejedny šaty potom věnovaly hvězdy jako Rihanna, Lady Gaga nebo Madonna. Před hotelovou recepcí je vystaven krásný Ford, který měl konkurovat tehdejšímu trháku Chevroletu Corvette. Večer je příjemné si jít stoupnout před hotel a pozorovat, jak se míhají pod hotelovými okny barevné led diody. Stejně tak je příjemné se každý večer zastavit u té kruhové fontány a pozorovat Oculus show na některou popovou skladbu. To je víceméně kombinace světel, které míří do proudu vody, který tryská od stropu do fontány.

Jsou tu asi 4 Hard Rock obchody s jejich merchem. Asi jste už potkali někoho ze svého okolí, jak nosí mikinu Hard Rock Café. Říkal jsem si, že si tu koupím taky nějakej kus hadru za rakeback, co mi tu dají z kešky a turnajového fee. Při každém usednutí na CG mi načtou hráčskou kartu a pak mám prý něco jako dolar nebo dva na hodinu. Já vím, RB jako hrom. Po dalších 10 hodinách na 2/5$ a titěrném profitu se chystám na druhý hrací den turnaje. Asi už zůstanu hlavně u turnajů. Na kešce mi není příjemně. Servírky chodí očividně jen ke stolům, kde dostávají dýška, takže jsem si už zvyknul je nahánět přes půlku poker roomu pro plechovku Zero Coly.

Day 2 začínám s postupovými 87 tisíci čili 14BBs. Za 2 hodiny mám asi 570k. Za další dvě hodiny nás zbývá necelých 200 z celkových více než 6 tisíc entries. A po další půlhodině se poroučím na pokladnu s pay-out lístkem 1620$. Tak zase žádná velká hitparáda nebyla. Jenže nervy teprve přišly. Výplata probíhá v casinové sekci, kde mi pohotově oznamují, že mi moji výhru zdání 22.5%. Vždyť jsem ještě posílal na IRS ten slavný W-7 formulář s žádostí o ITIN (individual tax identification number). Česká republika má přece již od roku 1993 smlouvu s USA o zamezení dvojího zdanění. Kopii vyplněného W-7 sice mám, ale ITIN mi z berňáku neposlali. Vždyť ale to byl taky jediný důvod, proč jsem hrál turnaje v Lodgi. Chlapi floormani mi jasně řekli, že postačí, když jim vyplním W-7 formulář, a pak ho jen pošlu na berňák v Austinu. Tady v Hard Rocku to pochopitelně nikoho nezajímá. Zkusím ještě z trucu druhou pokladnu v CG sekci. Už z dálky vidím, že je na směně holohlavý manažer z Kostariky, který na mě přes plexisklo něco pokřikoval už den před tím. Ani u této pokladny se nesetkám s úspěchem. Česká republika prý není na nějakým jejich seznamu. Když opáčím, že mám před sebou na telefonu onu smlouvu z webovek berňáku vlády, manažer kvituje, že Seminole prý podléhá jiné autoritě. Všichni na mě naléhají, ať jim hlavně honem co nejdříve podepíšu nějaké formuláře, jinak mi nedají ani tu zdaněnou výhru. Na žádost o vysvětlení, jestli mohu žádat o vratku na dani a jak postupovat, mi v pár větách něco narychlo sdělí, a spolu s cashierkou opakují, ať už se konečně podepíšu a mohou zvolat “Next!”

Sorry, ale na tohle nemám nervy. Jsem v jednom z nejdražších hotelů v Miami, tak bych čekal, že se tu ke mně za ty prachy aspoň budou chovat na úrovni. Asi jsem se měl oháknout do svého Gucci oblečení, které beztak skoro nenosím, protože všude kam běžně chodím působí tak trochu snobsky. Hořkej zajdu ještě do toho Hard Rock shopu a nechám si načíst hráčskou kartu. Zůstatek 36$. Toť můj rakeback. Čapnu 3 trička a zamířím si to ke dveřím s nápisem kabinky. Zamčeno. Zajdu na pokladnu, jestli mi mohou odemknout.

“Dneska jsou kabinky zavřené. Musíš si je vyzkoušet tady přes oblečení.”

Tak si tam mezi dalšími zákazníky postupně vyzkouším všechna trička, jedno nakonec vezmu, zavolám Uber a jedu pryč z tohohle místa. Ze slavného Seminole Hard Rock Hotelu v Miami ve tvaru kytary, který má být synonymem luxusu. Zato já doufám, že už sem nikdy nepáchnu. Cestou v Uberu ještě náhodně projedu recenze, které mají 1 hvězdičku. Nedivím se, že mnoho lidí uvádí stejné dojmy. Zaměstnanci se tu k vám zkrátka nebudou chovat s úctou, dokud z vás na každém kroku nebudou padat dolary na všechny strany. No a mně tu v Miami zbývají ještě 4 dny. Venku leje jako z konve, a stejné počasí má trvat až do mého odletu do Vegas. V Dania Beach casinu jsou snad ti nejvíc nepříjemní hráči. Ještě horší než v Ambassadoru. A tak si tu teď tak sedím na baru, dopíjím druhou margaritu a říkám si “že já raději nezůstal v Texasu.”