Deník mostečana

22/01/2026

Tady je satirický pohled na tuto „digitální válku“ v Mostě, kde se ukazuje, že k ovládnutí veřejného mínění nestačí jen radniční noviny, ale je potřeba i trocha té doménové kreativity.

Mostecký digitální labyrint: Všechny cesty vedou k Hájkovi

Vítejte v Mostě, jediném městě na světě, kde i překlep v internetové adrese může být politickým rozhodnutím. Pokud jste si mysleli, že internet je svobodné místo, pan Hájek a jeho impérium vás vyvedou z omylu dřív, než stačíte napsat spojovník.

Návod, jak „objektivně“ informovat Mostečany:

* Pravidlo č. 1: Doména je past. Chcete číst o Vlaštovce? Šup, už jste na e-mostecku! Je to taková digitální teleportace. Člověk chce vědět, co se děje v jeho čtvrti, a najednou se ocitne v nablýskaném světě, kde magistrát funguje jako švýcarské hodinky a pan Hájek je nejlepším hodinářem v kraji.

* Pravidlo č. 2: Skupina "Most" – moderní digitální Hyde Park. Tedy s tím rozdílem, že v Hyde Parku vás nikdo nevyhodí za to, že máte jiný názor na barvu dlažebních kostek. V této skupině je pluralita názorů vítána, pokud je ten názor v souladu s aktuálním věstníkem e-mostecka.

* Pravidlo č. 3: Spojovník je nepřítel státu. Rozdíl mezi pravdou a „tou správnou pravdou“ je v jednom malém znaménku -. Kdo ho zapomene, toho pohltí informační černo-zelená díra e-mostecka.

„Neférová hra?“ Ale kdeže!

Zatímco se běžní smrtelníci hádají v diskuzích, profíci si kupují podobné domény. Je to vlastně taková charitativní činnost: pan Hájek se prostě jen stará o to, aby zbloudilí čtenáři Vlaštovky náhodou nenarazili na informace, které by jim mohly pokazit radost z rozkvětu našeho města.

Motto dne: „Napiš adresu špatně a dozvíš se, jak se máš mít dobře.“

28/11/2025

„Město si vysnilo nadstandardní služby.“
No bodejť by ne. Když už radnice nemusí řešit ty „drobnosti“ typu vyloučené lokality, rozpadlé baráky, přetížené služby a každodenní realitu většiny obyvatel, tak si konečně může dovolit zasnít se jako princezna na hrášku.
A když máš volnou hlavu, tak proč si ji nezaplnit právě nejdražším projektem v okolí — luxusním hotelem na Hněvíně, který má být podle všeho tak nadstandardní, že se k němu běžný Mostečan bude moci přiblížit maximálně na vzdálenost jedné selfie tyče.

Protože tak to tady funguje:
Když řešíš realitu, buduješ hřiště.
Když realitu ignoruješ, buduješ wellness.

A radnice teď evidentně jede wellness mód naplno.

Zatímco se město potýká s tím, že některé čtvrti připomínají „sociální únikovou hru“, radní přepínají na představu, že Most bude nové Karlovy Vary. Jen s tím rozdílem, že místo pramenů tu máme prameny problémů — ale ty se dají přece krásně přehlédnout, když se díváš z okna hotelového apartmá za deset tisíc za noc.

Kdo platí, rozhoduje.
A kdo platí účet za nové sny radních?
No přece ten „dělnický plebs“, jak se mu v hospodách říká — ti, co vstávají na ranní, dělají dvanáctky a pak slyší, že „město potřebuje nadstandard“.
Většina lidí tady by byla ráda za standard — chodník, co se nerozpadá, ordinační hodiny, co nejsou loterie, a školu, která má víc učitelů než problémů.

Ale kdo by se s tím zdržoval, když můžeš přece říct:
„Když nemusíš řešit vyloučené lokality, vysni si nadstandardní služby.“

A tak Most dostane luxusní restauraci a hotel.
Obyvatelé dostanou… no, aspoň hezkou fotku na Facebooku.
👌

17/11/2025

Vážení přátelé,
dnes slavíme 17. listopad, den, kdy lidé řekli „stačilo“. Den odvahy a naděje. A my tu dnes slavíme odvahu přežít v Mostě – městě, které by se dalo nazvat „modelovým příkladem městské absurdity“.

Most, město, kde drogová scéna není problém, ale městská atrakce. Stačí vyjít z domu a můžete sledovat, jak se dospělí lidé chovají jako by právě vyšli z učebnice „Jak si zničit život v pěti jednoduchých krocích“. A policie? Ta sleduje vše s profesionální lhostejností, která by byla obdivuhodná, kdyby neznamenala, že se zdejší lidé bojí vyjít ze dveří.

A pak tu máme vedení města. Ach, vedení Mostu – skupinu lidí, kteří mají v popisu práce sloužit občanům, ale ve skutečnosti slouží jen sobě a svým vlivným kamarádům podnikatelům.
Rozhodnutí? Nepotřebujeme občany, stačí statistiky.
Transparentnost? Proč bychom? To je tak passé.
Realita? Ta je přece jen pro obyčejné lidi, ne pro nás.

Most dnes funguje jako laboratoř absurdity:
• drogy jako městská zábava,
• vedení města s jedinou strategií – „Jak přežít další volební období a ještě něco ulovit“,
• podnikatelé s vlivem, kteří mají větší slovo než desítky tisíc občanů.

A občané? My jsme mistři přežití. Víme, kde chodit, kdy se tvářit, že nic nevidíme, a jak se smát absurdní realitě.
Protože pokud se nebudeme smát, budeme plakat – a Most nám už dávno ukázal, že plakat není efektivní strategie.

Děkujeme, Moste, že nám každý den připomínáš, že přežít tady je olympijský sport.
Že se dokážeme smát, když vedení oznamuje „vše je pod kontrolou“, zatímco ulicemi poletují drogové příběhy a podnikatelé si rozdělují město jako Monopoly.
Že máme odvahu nevzdat se, i když město vypadá jako dystopický cirkus s pokřivenou logikou.

A tak připijme na 17. listopad.
Na odvahu, smysl pro humor a černý humor, který nám dovoluje přežít Most.
Protože pokud se z toho všichni nezačneme smát… tak nám už nezbude vůbec nic.

Děkuji vám.

17/11/2025

Vážení přátelé,
dnes slavíme 17. listopad, den, kdy lidé řekli „stačilo“. Den odvahy a naděje. A my tu dnes slavíme odvahu přežít v Mostě – městě, které by se dalo nazvat „modelovým příkladem městské absurdity“.

Most, město, kde drogová scéna není problém, ale městská atrakce. Stačí vyjít z domu a můžete sledovat, jak se dospělí lidé a mládež chovají jako by právě vyšli z učebnice „Jak si zničit život v pěti jednoduchých krocích“. A policie? Ta sleduje vše s profesionální lhostejností, která by byla obdivuhodná, kdyby neznamenala, že se zdejší lidé bojí vyjít ze dveří.

A pak tu máme vedení města. Ach, vedení Mostu – skupinu lidí, kteří mají v popisu práce sloužit občanům, ale ve skutečnosti slouží jen sobě a svým vlivným kamarádům podnikatelům.
Rozhodnutí? Nepotřebujeme občany, stačí statistiky.
Transparentnost? Proč bychom? To je tak passé.
Realita? Ta je přece jen pro obyčejné lidi, ne pro nás.

Most dnes funguje jako laboratoř absurdity:
• drogy jako městská zábava,
• vedení města s jedinou strategií – „Jak přežít další volební období a ještě něco ulovit“,
• podnikatelé s vlivem, kteří mají větší slovo než desítky tisíc občanů.

A občané? My jsme mistři přežití. Víme, kde chodit, kdy se tvářit, že nic nevidíme, a jak se smát absurdní realitě.
Protože pokud se nebudeme smát, budeme plakat – a Most nám už dávno ukázal, že plakat není efektivní strategie.

Děkujeme, Moste, že nám každý den připomínáš, že přežít tady je olympijský sport.
Že se dokážeme smát, když vedení oznamuje „vše je pod kontrolou“, zatímco ulicemi poletují drogové příběhy a podnikatelé si rozdělují město jako Monopoly.
Že máme odvahu nevzdat se, i když město vypadá jako dystopický cirkus s pokřivenou logikou.

A tak připijme na 17. listopad.
Na odvahu, smysl pro humor a černý humor, který nám dovoluje přežít Most.
Protože pokud se z toho všichni nezačneme smát… tak nám už nezbude vůbec nic.

Děkuji vám.

15/11/2025

„Ústecký kraj aneb kde se drogová síť zná se státní správou líp než úředník s tiskárnou“

Článek vykresluje ústecké drogové prostředí jako něco mezi rodinným podnikem, školním srazem recidivistů a chemickým startupem. Jenže aby byl obraz kompletní, musíme přidat i čtvrtou dimenzi: státní správu, která tam působí jako takový polopřítomný duch — neviditelný, ale neustále připravený potvrdit, že „věc se řeší“.

Policie
V článku je patrné, že místní síť funguje tak spolehlivě, že kdyby měla ISO certifikaci, prošla by na první dobrou. A policie? Ta představuje externí audit, který sice jednou za čas přijde, ale jakmile otevře složku, narazí na větu „zbytek doplníme po výslechu obviněného“, která tam je už osmý rok.

Místní drogové skupiny mezitím operují stylem „policajti nás znají, my známe policajty“. Ne ve smyslu spiknutí, spíš v tom českém folklórním duchu, kdy všichni bydlí v okruhu tří ulic, chodili do stejných hospod a navzájem znají svoje příjmení i děti. Člověk si skoro řekne, že kdyby jednou policie místo razie jen poslala pozvánku „na koordinační schůzi“, sešlo by se překvapivě mnoho relevantních subjektů.

Úřady
Pak tu máme státní správu. Sociálka, kurátoři, odbory bytové politiky… celé portfolio institucí, které působí asi jako kancelář, kde se dokumenty hromadí rychleji než spory o nájemné v ubytovnách.

Byrokracie tu vytváří zvláštní ekosystém: každý problém má svůj formulář, ale žádné řešení nemá svůj termín.
Zatímco sociální pracovník se snaží zachránit rodinu v podmínkách, které by demotivovaly i buddhistického mnicha, drogový trh poskytuje „rychlou službu bez papírování“.

Úřady:
„Abychom zvýšili vaši pomoc, potřebujeme vyplnit sedm dokumentů a čekací lhůtu šest týdnů.“
Dealer:
„Ahoj, tady to máš hned a dobírka není.“

Vězeňství
A vězení? To v textu funguje jako nejlepší networkingová konference v regionu.
Lidi tam získají nové kontakty, obnoví staré známosti, objeví potenciální partnery a přijdou na čerstvé nápady, jak zefektivnit distribuci.

Je to takový LinkedIn, jen s nižší produktivitou a vyšší šancí, že se tam vrátiš po další iteraci.

Státní správa jako neplánovaný člen sítě
Satiricky řečeno: státní struktury nejsou organizovanou součástí drogového byznysu — spíš jsou jeho pasivním infrastrukturním partnerem, který mimoděk pomáhá tím, že je pomalý, přetížený a plný dobrých úmyslů bez prostředků.
Někdy se zdá, že největší ochranu drogové sítě nezajišťují dealery, ale tabulky, razítka a kapacitní limity institucí.

A mezi tím stojí obyčejní lidé, kteří se snaží přežít mezi varnou, ubytovnou a úřadem, který ve středu úředních hodin nedostupně hlásí: „Z technických důvodů zavřeno.“

Pod tichým povrchem severních měst pulzuje skrytá ekonomika pervitinu. Síť lidí, vztahů a loajality přežívá každý zásah a mění tvář rychleji, než policie dokáže reagovat.

14/11/2025

„Skvělá zpráva! Lesníci se dohodli, že nebudou zasahovat do vzácných bučin v Krušných horách. Možná se jen inspirovali u vedení města Most, které už dlouhé roky úspěšně nezasahuje do úplně jiného druhu ‚vzácného ekosystému‘ – do vyloučených lokalit.

Z radnice, odkud to na problémové čtvrti vidí maximálně tak z výšky připomínající satelitní snímek, to totiž vypadá, že se nic neděje. A zatímco se nahoře řeší tiskovky a pózy, dole se vyloučené lokality dál šíří jako rakovina – pomalu, jistě a bez jakéhokoli odporu.

Tak aspoň že ty lesy mají šanci. Kéž by jednou podobnou dostalo i samotné město.“

12/11/2025

Tak nezaměstnanost na Mostecku zase povyrostla. Všichni se tváří překvapeně, jako by to byla novinka a přitom už je to tu skoro tradice – něco jako Mostecké slavnosti, jen bez hudby a s menším zájmem o práci. Firmy shánějí lidi jak na běžícím pásu, ale ono je těžké sehnat zaměstnance, když se půlka okresu ztratila v mlze mezi úřadem práce a poštou, kde si chodí pro dávky.

Někteří už mají z podpory v nezaměstnanosti regulérní kariéru – pět let praxe v „hledání práce“, specializace: vymlouvání se. A když se náhodou nějaké místo najde, tak je problém: buď „daleko“, „za málo“, nebo „tam chtějí chodit každej den“. No hrůza!

Dávky nejsou dávky z kulometu, jak říká klasik – ale trefují stejně přesně, hlavně do motivace. Člověk si rychle zvykne, že se dá žít i bez práce – stačí se tvářit dostatečně sociálně slabě a stát už se postará.

Mezitím ti, co skutečně makají, platí daně, z nichž se tyhle „sociální jistoty“ rozdávají. Ráno vstávají, večer padají do postele a mezi tím sponzorují ty, kteří mají plné ruce práce s tím, jak se práci vyhnout. A až se někdo zeptá, proč nezaměstnanost stoupá, odpověď je jednoduchá: protože se to vyplatí

11/11/2025

„Jediná skládka v Evropě, která hoří tak pravidelně, že si podle ní můžou Mostečané seřizovat hodinky.“

Každý region má své tradice — někde slaví vinobraní, jinde posvícení, a na Mostecku se prostě zapaluje skládka Celio.
Obyvatelé už poznají čas podle barvy kouře: šedý = ráno, černý = poledne, oranžový = pátek odpoledne, kdy se oheň rozjede na plné obrátky.

Hasiči posílají varovné SMS zprávy častěji než operátoři akční nabídky. „Nevětrejte!“ se stalo novým krajským heslem a místní okna už ani nemají kliky — prostě aby někdo náhodou neudělal ekologickou chybu.

A kdyby někdo chtěl přijet na dovolenou, Ústecký kraj doporučuje „Zážitek na vlastní plíce“. V ceně pobytu: popílek, aromaterapie z plastů a autentický pohled na nejvěrnější plamen Evropy.

Takže ano — zatímco jinde si lidé měří čas podle zvonů nebo vlaků, na Mostecku to zvládnou podle ohnivého signálu ze skládky. Hoří-li Celio, víš, že je zase normální den. 🔥

09/11/2025

Nedělní komentář

Most se zlepšuje rychlostí želvy v úředním šimlu!

“Most se prý zlepšuje, což je termín, který úředníci používají, když chtějí říct, že se posunuli z bodu A do bodu A a půl za pět let. Na billboardech jsou sice tyhle "fasádní make-upy" na garážích, které vypadají skvěle – skoro jako by se to tady někam hýbalo. Ale jestli ten průzkum stovky lidí něco odhalil, tak to, že "změna" je v Mostě spíš změna tapety, ne změna systému. Chtěli by lidé konečně funkční služby, méně byrokracie, nebo řešení těch palčivých problémů s bydlením a bezpečností? Kdepak! Dostanou fotogenické jezero a slib, že se to za další volební období snad pohne.
Je to klasika: zasedá se, hlasuje se, schvaluje se, ale reálně se nic neděje. Ten článek říká, že lidé hodnotili město, aby "odstartovali změnu". To je roztomilá představa. Změnu odstartují, až se radní laskavě odtrhnou od reality svých tichých satelitů, kde je klid, zeleň a hlavně – žádné starosti obyčejných lidí. Most se zlepšuje? Ano, na papíře a v tiskových zprávách. Ve skutečnosti se jen lépe maskuje, co se neřeší.”

08/11/2025

Wau

„Mostecká městská policie představuje nový módní trend podzimu 2025: taktický urban styl. 👮‍♂️
Vypadá to, že buď primátorův bratr zakládá soukromou armádu pro ochranu strany, nebo se Most pomalu mění v Kábul, což není daleko od reality.
Nové balistické přilby prý zvýší bezpečnost strážníků při zásazích — a to je dobře, protože nikdy nevíš, kdy tě při měření rychlosti na třídě Budovatelů někdo překvapí z granátometu. 💥
Zatímco jinde dávají městským policistům reflexní vesty, v Mostě rovnou taktickou výbavu pro frontovou linii.
Tady se nechodí na hlídku — tady se vyráží do zóny konfliktu v Kábulu.“